Když si člověk vůbec nehraje, tak je podle mého názoru opravdu chudák. Já si myslím a také předpokládám, že je opravdu hodně lidí, kteří mají rádi hry. A to je jedno, jestli to jsou hry třeba deskové, které se hrají doma anebo venku. Dokonce jsou i lidé, kteří dávají přednost takovým hrám, které se hrají jenom venku. Podle mého názoru tohle je prima, protože lidé, pokud si hrají, tak to znamená, že se nenudí a že také si mohou odpočinout. Jenom si vezměte třeba, kdyby jenom lidé stále nonstop pracovali. Podle mého názoru tohle také není dobré, protože když člověk jenom stále pracuje, tak vlastně také později může trpět syndromem vyhoření.
A to je podle mého názoru opravdu špatné. Syndrom trvá dokonce i měsíce, než se člověk ze syndromu vyhoření může dostat. A víte, proč je syndrom vyhoření a z čeho vůbec je? To je to, když člověk nereaguje, nemá třeba žádné zájmy, koníčky nebo přátele a nehraje různé hry. A stále jenom pracuje a pracuje, třeba od rána do večera. Také dělá nonstop dvanáctky nebo třináctky, tohle je úplně jedno, ale jednoznačně ten člověk stále jenom pracuje. Vůbec nemá čas si odpočinout anebo třeba ani nechce. Třeba je to workoholik. A právě workoholici většinou trpí syndromem vyhoření.
Je to prostě to, že člověk dělá furt to samé, ale člověk si to ani neuvědomuje a ani neví, že by potřeboval pauzu. Proto je nejlepší, když si člověk třeba zahraje nějakou hru a nejlépe, když si to člověk zahraje s dětmi. Protože děti jsou takové bezproblémové, nemají žádné problémy, jsou jenom hravé a celý svět patří jim. Děti jsou naše budoucnost a děti právě jsou takové, že když si s nimi chcete hrát, tak jsou opravdu nadšené. Protože s dětmi si také hodně odpočinete a poznáte, co je to opravdová zábava. Dospělí si také umí hrát, ale není to ono. Jistě mi rozumíte.