Připadá mi více než pravděpodobné, že by se našlo nějaké zvíře, se kterým byste vy nebo kdokoliv jiný dokázali a možná i přímo chtěli žít. A možná jste si tedy už nějakého toho zvířecího mazlíčka pořídili. Nebo o tom aspoň sníte, ale zatím jste tak neučinili, třeba i proto, že ve vaší situaci nejste schopni nabídnout takovému tvorovi životní podmínky, které potřebuje, a nechcete ho trápit. Ale kromě toho s velkou pravděpodobností najdeme i živé tvory, které rádi nemáte. Totiž nemáme. A ani tomu se nelze divit, protože zvířata žijí po svém, a to není vždy takové, jaké to my lidé můžeme a chceme akceptovat.
Myším, potkanům, krysám a podobným drobným hlodavcům prostě nevysvětlíte, že je nechcete vídat u svých popelnic nebo na ulicích. Ti nepochopí, proč se nám nelíbí, když se množí třeba v kanalizaci nebo se někdy dokonce nastěhují až k nám domů. Nepochopí to a neprojeví ani ochotu se našim přáním přizpůsobit. Je jim v naší blízkosti dobře, a tak se sem stahují a množí se. V popelnicích nalézají dost potravy, v kanálech skvělou ‚střechu nad hlavou‘ a v našich domech, skladech, obchodech, restauracích a jinde všechno současně.
Jenže to my lidé nemůžeme nechat být. Oni hlodavci nejen konzumují zbytky z odpadků, což by nám ještě nemuselo vadit, ale také škodí našemu majetku a potravinám a někdy rovněž roznášejí infekční nemoci. A tak se proti nim musí bojovat. Někdy se musí dočkat deratizace Pardubice, někdy jiné město. Všude je třeba ony přemnožující se hlodavce vybíjet. Protože je život v jejich blízkosti vždy rizikem. Ale s likvidací těchto tvorů to není ani trochu snadné. Množí se rychleji, než je my amatéři dokážeme hubit, pastičky nemusí stačit a nástrahy jsou těmito hlodavci leckdy prohlédnuty. A když tedy v bitvě proti nim selháváme, je záhodno povolat deratizátory. Protože ti si s oněmi hlodavci poradit dokážou. A nám se pak daleko lépe žije.